Náhoda není vždy blbec 2
24. 12. 2012
...„Ako sa voláš?“
„Patricie, ale říkají mi Pája.“
„Pekná meno, tak išla by si s nami?“
„Jo šla a strašně ráda.“řeknu nervózním hlasem.
„Tak dobre, o pol dvanástej pred našou dodávkou a pozor nech ťa nezrazí sama.“
Dělal si zem mě srandu Roman.
Asi za 20 minut za mnou kluci přišli.
„No tebe to s tými zasneženými vlasomi naozaj pristane, nie že by ti to inak nepatrilo, ale takto vyzeráš ako z nejakej rozprávky.“
Usměje se na mě Roman a Igor po něm hodí vražedný pohled.
„Ó tak to děkuju,možná ten sníh je čarovnej a začaroval mě do krásné holky.“
Usměju se na oplátku já na něj.
„Som čarovný!“
Zakřičí Patrik a hodí po mě sněhovou kouli.
„No počkej, já ti ukážu!“
Taky sem po něm jednu hodila.Tím sme začaly koulovačku.Tak sme blbly asi půl hodinky,pak sme si unavení a celý od sněhu šly sednout do parku na lavičku.Tam sme si povídaly a asi po hodině nám došly témata.
„Tak co budeme dělat teď?“
Zeplala sem se po chvilce ticha.
„No už je pol druhej ráno a všetko je
zatvorený.“
Pavol se podíval na zavřenou kavárnu....
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář