Náhoda není vždy blbec 22
30. 12. 2012
...„Prečo?“
„B.U a Oshi ty najdrahšie voňavky čo tam boli nie? “
„Skoro.“
„Tos nemusel.“
„Ale netáraj!“
„Mám ťa rada.“
„Som rad že sa už nehneváš.“
„Už dlho sa nehnevám.Viem mala so ti zavolať ale bala som sa že ma odbiješ.“
„Preboha čo to táraš?Mám ťa rád a všetko ma to mrzí.Poď ku mne.“Potom sme se rozloučily a jeli domů.
„Co sem ti říkala?!“
„Ja viem.“
„No hlavně že to víš.“
„Milujem ťa.“
„Já tebe taky.“Než sme dojeli dom tak sme si povídaly o všem možným i nemožným.
„Mama čo ty tu?“
„Čo asi som tu na Vianoce ako každý rok.“
„A ako si sa dostala dovnútra?“
„Predstav si ale dverami!A kodo je ta mladá slečna?“
„Moja prateľka.“Nenápadně mu naznačila že májít s ní do kuchyně,ale já sem to gesto poznala dost dobře,protože ho používám taky a ne málo.Roman šel do kuchině a já se zatím vyzula a šla kousek blíž abych šlyšela co si říkají,ne teda že bych chtěla špehovat to ne,jen mě zajímalo comu na to poví.
„Ty si sa pomiatol!Veď ji jek trnácť!“
„Bude jej patnácť.“
„A to ma má ako ukludniť lebo čo?! “
„Milujem ju nech sa ti to páčí lebo nie!“
„Rob ako myslíš ,ale až si vymyslí že si ju znásilnil tak sa budeš divit.“
„Taková ona nieje!“
„A čo na to jen rodičia?“
„Má len brata.“
„No tak to je pekné.“
„Ale mama.“
„Čo mama čo?Ty sa budeš eště divit!Ale čo sa rozčulujem už si dospelý tak si rob čo chceš.“
Pak sem slyšela že de ke mě tak sem šla rychle do obýváku a dala pod stromeček dárky pro Romana.
„A mama.kde je ocko?“
„V nemocnici.“
„To mi hovoríš až teraz a tak pokojne?“
„Len má nízky tlak.“
„Mama takto ma nielakaj prosim ťa.“
„Dáta si něco?“
„Ovocny čaj.Ďakujem.“
„Nie.“
„Hned sem spátky.“když sem šla do kuchinš viděla sem jak se na mě dívá.Jako na masovýho vraha.Pochvilce sem se vrátila i s čajem.
„A budem tu spať,tak by si mi mohla pripraviť izbu.Vďaka.“
„Mama prestaň!“
„S čím?“
„Robit z nej slúžku!“
„Roman ale ja nej nerobím slúžku.“
„Romi mě to nevadí.“
„No tak vidíš nevadí jej to.“To už sem pomalu šla nahuru připravit pokoj.Ale ještš sem slišela jak jí Roman říká že chci být jen milá.
Přišla sem dolů a sedla si gauč a čekala až přídou
ze dvora.Věděla sem protože se tam svítila a já je slyšela ajk si o mě povídají.
„Ty už si tu?“
„Můžu ještě něco udělat?“
„Nie,už si urobila dosť.“
„Prestaň sa k nej spávat ako ke slúžce!“
„Roman můžeš na chvilku?“Zavolala sem ho do kuchyně.
„Nechci aby ste se hádaly tak půjdu ven.“
„Nie Pája na Štědrý deň nesmís byť sama.“
„Ramane je to tvoje mataka je důležitější než já!“Ale Pája....“Nedořekl větu protože sem zavřela za sebou dveře.Se slzami v očík sem šla na naše msto v lese,tam sem si sedla na zem k velkému stromu a brečela.Asi po hodině někdo šel těsně blísko mě a já dostala strach.....
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář