Náhoda není vždy blbec 23
1. 1. 2013
...„Pája!!!“
„Romane?!“
„Pája toto mi už nerob.“
„Já sem nechtěla abyste se hádaly.“
„Ja viem slniečko.“Pak smešli domů Romanova mámatam už nebyla a mi si mohli užít zbytek Vánoc v klidu a v pohodě.Dostala sem od něj spoustu krásných věcí.A zatím to byly moje nejlepší Vánoce v životě.
„Dobre rano slniečko.“
„Dobré ráno Romi.A proč mi říkáš sulníčko?“
„Pretoža tvoj úsmev dokáža rozžiariť aj ten moj najhoší deň. “
„Co bys sis dal na snídani?“Už sem chtěla vstát ale Roman mi to nedovolil.
„Pokojne lož,ja je spravim.“
„Tak dobře.“Než došel se snídaní tak já sem znovu usla.
„Slniečko stávaj.“Zašeptal mi něžně do ucha a já se jen usmála,potom sem se otočila na pravý bok a rukou si podepřela hlavu.
„Čopak je?“
„Tohele musí být sen Romane.O tomhle sem vždycky snila a teď se mi to splnilo.To musí být sen.“
„Nie je to skutočné.Já,ty,tohle všetko je skutočné,Pája.“Přisedlasem si blíž k Romanovi,ktrý mi podával hrnek s čajem a já se opřela o jeho rameno.
„Miluju tě.“
„Aj ja teba.“
„Co budeme dnaska dělat?“...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář