Náhoda není vždy blbec 31
10. 2. 2013
Tak a je tu další díl,doufám že se vám bude líbit.
Pajke ;)
„Láska?Kedy musíš do školy?“
„Máme volno čtyři týdny,protože mám dal ředitel ředitelský na dva týdny.“
„Výborne...iděš s nami na koncert.“
„Ale Romi musím se učit a.....“nedořekla sem větu.Dal mi ruku přes pusu.
„Iděš a hotovo.“ usmál se a sedl si na kraj postele.Já sem se jen usmála a hledala svoje oblečení,které bylo všude kolem.Potom sem se učesela a šla najíst.Po snídani sem si šla vyčistit zuby,protože sem měla pocit jako bych si je nečistila.Potom sem si umyla obličej a namalovala.
Večer sme šli s klukama do klubu,tam sme se všini ožrali.A já s Patrikem až tak že smese polu vyspaly.
Druhý den ráno vypadalo takhe.
„Romi já ti to vysvětlím.Prosím nech mě to vysvětlit.“Prosila sem Romana na kolenou.
„Daj mi pokoj!Si len obyčajná suka!Už ťa nechcem vidieť!Zmizni mi z očí!“
„Romi....“Zašeptala sem,když my tekly slzy proudem.Jeden deebilní večer,těch zasranech pár minut.Bože co sem to udělala?Má pravdu sem děvka.Vždyť já ho miluju,tak jak sem mu to mohla udělat?To sem byla opravdu tak na mol?V hlavě mi běhá snad milion myšlenek,ale to už beru žiletku a sem připravená si podřezat žíly.Už mi stéká krev po hřbetu ruky.Po patnácti minutách cítím jak pomalu slábnu,za chili usínám.Probudímse až v nemocnici.Je tu Elis,kluci,dokonce i brácha a Megg,jen Roman ne.Už je dávno po večerce,ale já nemůžu usnout.Pořád myslím na Romana,kterou sem dlouho neviděla,ale jenom ,na to jak ho strašně miliju a na to jak strašně moc sem mu ublížila.
Celé dny brečím,neopustím si to dokud mi to neodpustí Roman.Klidně ať mě opusí,ale ať mi to odpusí.Nic jiného si nepřeju víc než tohle.Rány mě svědí čím dál víc,ale mě je to naprosto jedno.Nejím,nespím,nepiju,jen se dívám z okna a mylím na něj.Co teď asi dělá?Ským je?Kde je?Zase tolik otázek a ani jedna odpověď.V tom někdo zaklepal na dveře,ale já se ani nehla.
„Pája.“
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář