Náhoda není vždy blbec 36
9. 3. 2013
klekne si přidemě,vytáhne malou krabičku kterou otevře a řekne
„Vezmeš si ma?“
´Pane Bože on to vážně řekl?!´
Chvíly stojím jako opařená,ale pak se vzpamatuju a řeknu
„To víš že ano.“uměju se na něj
„Hej?“nemůže uvěřit že sem vážně řekla ano,protože sem vždy říkala že nikdy nechci vdát.
„Jo.“ujistím ho.
stoupne si,nasadími překrásný prsten na prsteníček a zvedne mě do vzduchu a dvakrát se zatočí.Já se směju se zakloněnou hlavou.Až se zastavíme,dlouze ho políbím a opřu si čelo o to jeho.Roman mě pořád drží a chce něco říct,jenomže já ho předběhnu a vykriknu
„Valentinka!Kde je Valentinka?!“Roman mě pustí a já se otočím ke dveřám,ale tam je jen prázdná auto sedačka.Zděsím se.
„Pája.“uslyším za sebou Igorův smějící se hlas
„Ty vole!“křiknu na něj se smíchem a vezmu si od něj Valentínku.
Za dva měsíce příde Meggí s tím že se s Paťou taky zasnoubily a za další týden přišla Líz s tím že je těhotná a to sme museli oslavit.Dali sme děti k babičce na výkend i s plýnkami a se zásobou mateřskáho mláka tak asi ma měsíc.No co jistota je jistota. :D
Večer sme zašli do Baru a zapilo to,no já a Líz sme si dali jenom pomerančovej džus,teda jestli se tomu dá tak říkat.No byl to prořádnej hnus.
Po půl roce je dvojitá svadba.Meg s Paťou,Roman a já.
KONEC
Doufám že se vám tato povídka líbila.Byla to moje první a nerada se s ní loučím,ale život de dál a já pracuji na nové.Chtěla bych vám všem poděkovat za to že jste ji četly i přes ty haldy chyb co tu byli.A zvláštní poděkování pro Megí a Elis(Líz :D ),teré mě celou dobu podporovaly a za to že sem je mohla přidat do téhle povídky.Děkuji holky,mám vás ráda.
S láskou,
Pajke ;)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář