Náhoda není vždy blbec 7
26. 12. 2012
...„Co?Si ze mě děláte srandu ne?!“
Vstala sem a šla směrem k hotelu.Kluci šli za mnou.Vešla sem do pokoje a sáhla po kabelce která vysela na věšáku.
„Měla bych jít.“
„Autobus ti ide až za dve hodiny.“
„No podívám se po obchodech.“
„Je nedeľa všetko je zatvorený.“
„No tak se půjdu projít.“
V tu chvíli sem si všimla že Roman sedí na pohovce otočený zády k nám a se sklopenou hlavou.Šla sem si za ním sednout a ostatní pochochopili že nás mají nechat samotné.
„Romi co je,byl to jen úlet ne?“
„Nie nebol Pájo, ja ťa milujem, som do teba zbláznený už od toho ako som ťa videl stáť pred dodávkou.Jsem v prdeli, ty nesmieš odísť!“
„Je mi čtrnáct Romi!“
„Na veku nezáleží.“
„Ale záleží, nechi abys měl problémy.“
„Neboj nebudem, nikto sa to nedozvie,pretože to nikomu nepovieme.“
„A co kluci, co ti?“
„Tým povieme že sme sa rozišli hej?“
„Tak dobře,ale jak to dlouho vydržíme?“
„Ja dlho, záleží len na tebe ako dlho vydržíš.“
Nakonila sem se k němu a zašeptala.
„Díky Romane.“
„Za čo mi ďakuješ?“
„Za moje poprvý.“
Řekla sem s úsměvem a pak ho políbila....
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář