Náhoda není vždy blbec
„Sakra,zase nestíhám!“-řeknu si sama pro sebe když se snažím přejít silnici.Sem už sem skoro na druhé straně ulice,když v tom uslyším zapištění gum,nevšimla sem si modré dodávky která se objevila ze zatáčky.Podívám se na řidiče té dodávky a nemůžu uvěřit kdo sedí za volantem. Stojím naproti dodávky s otevřenou pusou do kořán a dívám se na Igora z The Paranoid.Igor se jen usměje a pokývne hlavou na pozdrav,já pomalu odkráčím na chodník.
„To není možný,tak dnešek je fakt báječnej!Nejdřív mi odpadne odpolední vyučování a teď mě málem srazí člen mí oblíbený kapely,cestou na jejich koncert!“ Po zbytek cesty na to pořád myslím.Konečně sem dorazila na místo koncertu,sem tu mezi prvními tak si stihnu ještě stoupnout do první řady.Asi po 15 minutách začíná zvukovka, která dopadla skvěle,tak mohla začít koncert.
Jako první song zahrály Noc patří nám. Je po koncertě a všichni se hrnou ke stolům kde má být autogramiáda,konočně se taky dostanu na řadu,Igor mě hned pozná a začne se smát.Nikdo nechápe proč se směje.Po chvilce se ho Roman zeptá.
„Čo sa tak smeješ? Něcos si si vzal alebo čo? “ Tím se postaral o ještě věčí výbuch Igorova smíchu. „Nie len som ju skoro zrazil, keď som sa vracal.“
Odpoví Romanovi.
„A tomu sa smeješ ako blbý? To nie je na smiech, ale skôr k veľkému oddýchnutí že sa jej nič nestalo!“
Otočí se na ně Patrik.
„No to hej.“
Usměje se Igor a pak se mě zeptá jestli bych s nimi nechtěla někam zajít . Chvíli na něj koukám jak na svatý zjevení a přemýšlím co odpovím.Z přemýšlení mě vytrhne Romanův hlas....
Pokračování podle komentářů :D
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář